Vrba špičatolistá
 Vrba špičatolistá | |
|---|---|
 Vrba špičatolistá (Salix acutifolia) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | malpígiotvaré (Malpighiales) |
| Čeleď | vrbovité (Salicaceae) |
| Rod | vrba (Salix) |
| Binomické jméno | |
| Salix acutifolia Willd., 1806 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vrba špičatolistá (Salix acutifolia) je dvoudomá dřevina, častěji do široka rostoucí keř než strom, která je v české přírodě nepůvodní druh a je považována za zdomácnělý neofyt. Je blízce příbuznou vrbě lýkovcové, za jejíž poddruh je někdy považována.
Do střední Evropy se pravděpodobně dostala vědomým lidským přičiněním ze západní Asie nebo z evropského východu či jihu. V Asii je původním druhem v ruské Sibiři, Střední Asii a Pákistánu i Kašmíru.[2][3][4][5]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]V České republice a okolních státech se vysazují výhradně samčí jedinci, takže netvoří semena a samovolně se nešíří na nevyhrazená místa. Jinak se jako většina druhů rodu vrba lehce kříží a vytváří hybridy. Je rostlina světlomilná i teplomilná a vhodná pro lehké písčité, střední hlinité i těžké jílovité půdy, které jsou slabě kyselé až neutrální. Ploidie druhu je 2n = 38.[2][3][6][7]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Široce rozkladitý, středně hustý keř nebo strom 4 až 6 m vysoký s dlouhými, tenkými, na konci ohnutými a zřetelně stříbřitě ojíněnými větvemi, které jsou v mládí červenohnědé. Kořeny má husté a doširoka rozprostřené. Pupeny na větvích jsou lysé a červenavě hnědé, listové bývají asi 4 mm dlouhé a květní až dvojnásobně delší. Listy s asi 1 cm dlouhými řapíky mají čepele kopinaté až čárkovité, 5 až 15 cm dlouhé a 0,5 až 1 cm široké, jejích báze je klínovitá nebo zaoblená a vrchol dlouze zašpičatělý, po obvodě bývají jemně pilovité, oboustranně lysé, na lícní straně leskle tmavě zelené a na rubu mají našedlý voskovitý povlak. Palisty opadávající až současně s listy jsou kopinaté, pilovité a bývají dlouhé jako řapíky, s kterými srůstají. Listy se na podzim barví jasně žlutě a na stromě zůstávají dlouho do zimy.
Květenství jsou jehnědy s jednopohlavnými květy rostoucími z úžlabí celokrajných, úzkých listenú. Vyrůstají vzpřímené, jsou přisedlé, válcovitého tvaru, samčí jsou dlouhé asi 5 cm a štíhlejší samičí asi 3 cm. Samčí květy obsahují dvě dlouhé tyčinky s lysými nitkami a žlutými prašníky. Samičí mají stopkatý semeník složený ze dvou plodolistů a čnělku se dvěma bliznami. Květy vykvétají v březnu a dubnu, ještě před rašením listů a mají jednu žlázku produkující nektar. Opylovány jsou hlavně včelami a jiným hmyzem, velice málo větrem.
Plod je lysá tobolka otevírající se dvěma chlopněmi. Bývá dlouhá asi 4 mm a obsahuje drobná, kyjovitá, ochmýřená semena asi 0,4 mm velká.[2][3][6][7]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Může se množit výsevem semen, která si však udržují životnost jen velmi krátce, pro získání semen je nutno pěstovat samčí i samičí rostlinu. Spolehlivé je množení řízky z jednoletého, dobře vyzrálého dřeva sázenými v listopadu až únoru na chráněné záhony, nebo přímo na stanoviště, nejlépe pod mulč. Lze také vysazovat řízky z polovyzrálého dřeva v červenci a srpnu, je to však metoda méně spolehlivá.[3]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Je dřevinou, která dobře snáší vlhko až mokro a také spolehlivě odolává i déletrvajícímu suchu. Proto se vysazuje hlavně jako meliorační dřevina na písčitých březích řek, které zpevňuje hustými, široce rozloženými, 10 až 15 m dlouhými kořeny. Jsou vyšlechtěny i kultivary sloužící jako okrasné, nebo speciálně pro dlouhé pruty používané v košíkářství. Pyl i nektar květů je vítanou složkou jarní potravy včel i dalšího hmyzu. Vrba špičatolistá je pro svůj rychlý růst, nenáročnost na ošetřování a odolností vůči chorobám považována za perspektivní energetickou plodinu.[3][4][7]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Listy -
Samčí květenství -
Samičí květenství
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ a b c HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Salix acutifolia, s. 470.
- ↑ a b c d e Plants For a Future: Salix acutifolia [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2018-02-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SZCZUKOWSKI, Stefan. Wieloletnie rośliny energetyczne [online]. MULTICO Oficyna Wydawnicza, Warszawa, PL, rev. 2011 [cit. 2018-02-08]. Dostupné online. ISBN 978-83-7763-182-9. (polsky)
- ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Salix acutifolia [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b Dendrologie.cz: Vrba špičatolistá [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2018-02-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/3: Vŕba končistolistá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2006 [cit. 2018-02-08]. S. 232. Dostupné online. ISBN 80-224-0922-7. (slovensky)[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrba špičatolistá na Wikimedia Commons 
Taxon Salix acutifolia ve Wikidruzích
